PALUPÍN - ZÁMEK a DVŮR

se nachází 17 km západně od Telče ve vesnici stejného jména.
Do světa písemných pramenů vstoupil v roce 1350.
Tehdy se zřejmě jednalo o rozsáhly dvůr, jehož centrální zástavbu dosud připomínají původní okna a velký zazděný portál.

Za třicetileté války byl dvůr pravděpodobně těžce poškozen,
protože kolem roku 1730 starou zástavbu nahradil novy koncept dvora.
Původní obytné budovy posloužily po adaptaci jako hospodářské prostory, malý objekt se adaptoval na barokní zámeček, který se z větší části dochoval do současnosti.

Palupín vlastnila, až na krátký interval v letech 1801-1803, místní šlechta.
Hrabata Blankensteinovi ho spojili se sousedním batelovským panstvím,
ve druhé polovině 19. století Palupín získali do vlastnictví Arnold Schulz a jeho syn Ernst.

V roce 1948 došlo k vyvlastnění areálu dvora, potomkům se vrátil až po roce 1989 ve zdevastovaném stavu.

Dnes rekonstruuje, a je majitelkou, Johanna Victoria Karenová.

Vesnice Palupín se rozkládá 17 kilometrů západně od Telče a 20 km od Jindřichova Hradce. Podle současného správního rozdělení náleží do okresu Jindřichův Hradec a tedy k Čechám, historicky a také církevně však je do dnes součástí Moravy (historického Jihlavského kraje). Jméno či název pevnosti a vesnice Palupin, je původně asi latinského původu.
Pal – lupus (lupa/lupinella) znamená vlk, vlčice, což jsou běžné názvy vesnic a usedlostí také v okolí.
Celý objekt je památkově chráněn a od roku 1958 kultůrní památkou.
Podle písemné zmínky vlastnil kolem roku 1350 hrádek/pevnost Palupín jistý Přibík z Čémě,
1358 předává D. Selmo, Niklasovy z Jindřichova Hradce Palupín
Diepoldu z Palupína, který toto jméno převzal za své.
Po něm 1364 přenechal Palupín Filipu von D. (jméno dále nečitelné).
1369 je majitelem zapsán Ullrich von Hermanč a 1378 prodává Benedikt von G. mlýn i dvůr Palupin Přibíku ze Zahrádek.
1406 vlastnila paní Dobrona, jménem Schawlin a B. von Rawy tuto
„pevnost se dvěma dvory“ –
a předává jí 1409 Johannu von Dw…?… který tak získal celou vesnici.
Po něm dědí Niclas von Palupín, 1447 Václav ze Studený, 1448 vlastní dvůr Petr z Palupína a po něm jeho synové.
Také roku 1447 se připomíná Mikuláš z Palupína (vlastnil současně nedaleké Jilmo), což dosvědčuje, že nejpozději na počátku 15. století bylo Palupíně panské sídlo.
(1448 charakterizováno jako dvůr, „curia“),
Zástavba kopíruje dvě nádvoří (jak již citováno v roce 1406) do dnes
a měnila jen později svojí funkci.
Majitelé jsou dále, Hron ze Stoječína a (bezprávně) Jiří Horký z Budče
Ještě v roce 1466 se uváděli seděním na Palupíně sourozenci Markéta a Jan, ale poté se do majetku dostal Jeroným Špetl z Prudic, který Palupín roku 1514 vložil do brněnských zemských desek Oldřichu Hynku Koňasovi z (Kostelního?) Vydří.
1547 vlastní Palupin Heinrich von Wjrowic von Burian a po něm 1557 Babka von Meziříčko dále po něm dědí Andreas Babka von Meziříčko („die Feste bestehend aus drei Mühlen, samt Ländereien bestehenden Hof“ = "Pevnost se skládá ze tří mlýnů a polností z nichž je scelen celý dvůr“)
Pevnost Palupín se stává majetkem Mikuláše Radkovce z Mírovic
1564 a jeho bratra,
rytíři s erbem dvou zkřížených válečných sekyr (bradatic) –
tento erb se nachází také později nad vnitřním vchodem do kostela.
Po jeho smrti patří Palupín 1593 – „dem Telscher Grundherren Adam von Neuhaus“
Telčskému pánu Adamu z Jindřichova Hradce.
Také opatroval Palupín zemský hejtman Fridrich st. ze Žerotína a roku 1609 byl úředně předán Mikulášovu synovi Václavu Jindřichu Radkovcovi z Mírovic.
Ten byl nekatolického vyznání a roku 1617 vystavěl vedle dvora, barokní kostel zasvěcený sv. Václavovi.
Po výbuchu stavovského povstání holdoval Fridrichu Falckému.
1630 patří Palupínský dvůr Georgovy Konas von Wydrj a ten ho dává dál vdově z druhého manželství von Mateřoswský – Johanně rozené von Gtranic.
Kolem roku 1646, během třicetileté války byl Palupínský dvůr těžce poškozen.
29 listopadu 1651 ho ona vdova, prodává
Obristu Wachtmeistru Jakubovy Marfeidt von Tummel.
Od 20 ledna 1666 vlastní Palupínský dvůr Ferdinand Wilhelm hrabě von Slawata-Chlum –
od něj kupuje 1699 Adam Jindřich Allmann z Allmsteina již rozpadlý dvůr.
1725 předává (Rakousko-Uherská) komise pak již sirotčí dvůr Františku Ignazi Haslauer von Haslau.
Části dvora byly přestavěny k zemědělskému využití.
Středověké budovy byly adaptovány na barokní zámek, tehdy ještě dvojnásobné velikosti.
Celý dvůr Palupín dostal dnešní vzhled.
Původní obytná, střední část pevnosti se přestavěla na sýpku, stáje, stodoly, ovčín/kravín a
pivovar byl umístěn mimo dvůr.
Ke dvoru patřila též sladovna, vinopalna a ovocná zahrada s parkem a chmelnicí,
což vše dědí jeho syn Jan v roce 1750.
On zas ho prodal svému švagrovi Gottfriedu Gotthardovi Pitschkovi z Rosenthalu.
Jeho vdova Terezie Anna podepsala roku 1777 trhovou smlouvu s Františkem Kölbelem z Löwengrimm.
Ten inicioval v Palupíně zřízení školy v roce 1785,
při dnešním kostele.
Posledním majitelem 18. století se roku 1794 stala Františka Wiederspergarová z Wiederspergu.
Napoleonské války se též dotýkají tohoto kraje, a tak není zcela jasné kdo doopravdy Palupín vlastnil –
archivně doležené jsou:
1803–1819 Benedikt von Ritterstein,
1823–1827 Leopold von Pillersdorff.
1827 umírá v Palupíně jeho manželka Carolina von Pillersdorff a je pochovaná v Palupínském kostele.
1827 kupuje Palupín Jindřich von Blankenstein, který ho připojil k sousednímu panství Batelov.
Vrchnost tu ve vlastní režii provozovala poplužní dvůr, pivovar a vinopalnu.
Správa panství sídlila ale v Batelově.
Po něm dědí Ernst hrabě Blankenstein.
Dále vlastní Palupín od roku 1896 jako celek, Arnold Schulz jenž ukončil provoz pivovaru,
aby rozvinul činnost lihovaru, obnovil dvůr, zboural pravé křídlo zámku a modernizoval stáje.
Roku 1907 zřídil také škrobárnu. Současně provedl od roku 1919 některé úpravy zemědělských budov.
Po něm dědí jeho syn Ernst (Arnošt) Schulz. Během nacistické perzekuce byl popraven jako důstojník Československé armády. Na sklonku 40. let byl celý areál vyvlastněn a našlo zde sídlo jednotné zemědělské družstvo (jiný zdroj uvádí státní statky). Následujících 40 let se na tváři areálu těžce podepsalo – zlikvidoval se objekt lihovaru a demolovaly se další zemědělské objekty. Restitučním řízením po roce 1989 získali dvůr Palupín, v zcela zdevastovaném stavu,
potomci posledních soukromých majitelů.